Deprese

Deprese je pravděpodobně nejčastější psychiatrická porucha. Ačkoli se v odborné literatuře udává různý výskyt, pravděpodobně nejspolehlivější představu o rozsahu problému lze získat z velikých epidemiologických studií. Z nich víme, že nejde v žádném případě o vzácnou poruchu. Riziko vzniku onemocnění, tedy celoživotní prevalence, je v Evropě 8,5% z celkové populace. Nápadné jsou rozdíly ve výskytu mezi muži a ženami - u žen je to 10%, u mužů okolo 6,5%, obvykle se udává poměr ve výskytu 2:1 v neprospěch žen.

Poprvé se deprese nejčastěji vyskytuje ve zralé dospělosti - mezi 25. - 35. rokem.

Určitá část pacientů může však prožít svoji depresivní epizodu již v dětství. V dětství má tento syndrom poněkud jiný obraz: může být spjat s poruchami chování, agresivitou a se somatickými stesky. Depresivní děti a adolescenti se nedokáží radovat, mají snížené sebevědomí, trpí pocity viny, osamocení a mají zoufalou náladu s myšlenkami na smrt. Jindy naopak mohou být agresivní, tiší, pomalí, unavení s řadou somatických stesků.
Epizody deprese trvají 3-12 měsíců (průměrně okolo 6 měsíců). U většiny lidí jde o onemocnění dlouhodobé, s frekvencí epizod přibližně jednou za 5 let, přičemž asi 20-25 % pacientů trpí chroničtějšími variantami.

Trend je jasný: v současné době je deprese podle Světové zdravotnické organice na čtvrtém místě v žebříčků nejčastějších příčin nemocnosti, do roku 2020 se podle odhadů posune na místo první. Příčinou snad není vyšší míra výskytu deprese, jde spíše o důsledek faktu, že v potírání somatických onemocnění, které drží primát v nemocnosti nyní (například kardiovaskulárních onemocnění), jsme o dosti úspěšnější, než je tomu u deprese. Ostatně, ukazuje se, že deprese ve svém důsledku zneschopňuje postižené - sociálně i tělesně - mnohem více než řada jiných, běžně obávanějších onemocnění, jako je např. hypertenze, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, revmatoidní artritida či chronická obstrukční choroba bronchopulmonální.

 

Mezinárodní klasifikace nemocí, která je pro stanovení jakékoliv medicínské diagnózy závazná, popisuje široké spektrum příznaků, které tvoří obsah depresivního syndromu. Pro názornost je lze rozdělit do pěti skupin. Na prvním místě je vlastní porucha nálad.

Ta je charakterizována:

  • výskytem smutné, pesimistické, zoufalé nálady
  • pocity beznaděje a bezvýchodnosti
  • neschopností prožívat radost (anhedonií)
  • ztrátou zájmů
  • poklesem energie
  • zvýšenou únavností.

Další příznaky se objevují v oblasti myšlení; charakteristická je:

  • ztráta sebedůvěry
  • výčitky a pocity viny
  • úvahy o sebevraždě.

Ty jsou u deprese samozřejmě mimořádně nebezpečné. Odhaduje se, že zhruba 10% jedinců s depresí, kteří nenalezli účinnou pomoc spáchá dokonanou sebevraždu.
Následují kognitivní příznaky /Kognitivní procesy či kognitivní funkce definujeme jako psychické procesy a operace, pomocí nichž jedinec poznává svět a sebe sama. Patří mezi ně např. vnímání, pozornost, představivost, paměť, myšlení a řeč./ jako je:

  • nesoustředivost
  • nerozhodnost
  • váhavost
  • zpomalené myšlení.

Dalšími projevy jsou poruchy psychomotoriky / Psychomotorika = koordinace vědomého ovládání pohybového ústrojí/. Na jednom extrému je motorická retardace, která se na vrcholu může projevit jako vymizení motoriky, tedy stupor, pravým opakem může být vystupňovaný neklid až do agitovanosti.
Depresi doprovází ale rovněž velmi důležité somatické příznaky:

  • tzv. terminální insomnie (ranní probouzení o dvě nebo více hodin před obvyklou dobou)
  • ranní pessima (zhoršení nálady zejména v ranních hodinách v porovnání s odpolednem a večerem)
  • ztráta libida
  • nechutenství
  • váhový úbytek (o 5% a více za poslední měsíc).

Mohou se objevit i další tělesné příznaky, jako je zácpa, sucho v ústech, olověná tíže končetin, případně i bolesti.
Abychom mohli diagnózu deprese stanovit, je zapotřebí splnit časové kriterium - výše uvedené příznaky (avšak různě namíchané) přetrvávají po většinu dne, každý den a vcelku déle než dva týdny.
Klasifikace dále vyžaduje upřesnění na základě závažnosti příznaků. Mírná depresivní fáze se vyznačuje především depresivní náladou a ztrátou zájmu a radosti, ale přestože má člověk potíže zastávat svoje životní role, nepřestane fungovat úplně. U středně těžké deprese je přítomno více výše uvedených příznaků, přičemž pacient prakticky není schopen fungovat. Těžkou depresivní fázi doprovází závažná stísněnost nebo agitovanost, objevují se hluboké pocity viny, nebezpečí sebevraždy a neschopnost jakkoli fungovat.
Specifikuje se, zda jsou přítomny somatické příznaky. Těžkou depresivní fázi mohou doprovázet i psychotické příznaky. Jedná se o bludy, halucinace nebo depresivní stupor. Bludy jsou katastrofické (hrozí katastrofa, kterou pacient zavinil svou pouhou existencí), případně se jedná o myšlenky na hřích, chudobu. Sluchové halucinace jsou pomlouvačné či obviňující. Je vhodné specifikovat, zda jde o psychotické prožitky odpovídající či neodpovídající náladě

 
Pro ICM NIDM MŠMT zpracovala Mgr. Julie Čákiová, aktualizovala Bc. Natalie Jogheeová
Datum: 12.3.2007, aktualizace 29. 6. 2010
Zdroj: http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/deprese/, www.deprese.com
Poslední aktualizace: Tereza Komůrková, březen 2014

 

 

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
 
 
 
 
 
 
 
8
9
10
11
12
13
14
 
 
 
 
 
 
 
15
16
17
18
19
20
21
 
 
 
 
 
 
 
22
23
24
25
26
27
28
 
 
 
 
 
 
 
29
30
1
2
3
4
5