Fyzické týrání, zneužívání a zanedbávání - charakteristika

 

Podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 se za fyzické (tělesné) týrání považuje vědomé tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte - pokud je jasné či existuje důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo mu vědomě nebylo zabráněno.

Tělesné týrání se rozlišuje podle své povahy na aktivní a pasivní.

Aktivní tělesné týrání:

zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo v krajních případech k jeho usmrcení. Pod pojem tělesné týrání zařazují někteří odborníci i pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako výchovný prostředek.

Za formy aktivního fyzického týrání je považováno:

  • nepřiměřeném bití rukou (např. facky, pohlavky),
  • bití různými nástroji (obvykle snadno dosažitelnými v domácnosti: např. vařečka, vodítko na psa, ramínko, hadice, kabel),
  • kopání do dítěte, údery pěstí (dochází často k poranění vnitřních orgánů),
  • způsobení bodných, řezných a sečných rán různými nástroji (nožem, nůžkami, jehlou, jehlicí aj.),
  • poranění střelná (zbraní),
  • vytrhávání vlasů,
  • nepřiměřené tahání za ušní boltce,
  • kousání dítěte,
  • způsobování popálenin (nejčastěji přiložením cigarety na kůži dítěte, dále popáleniny od kamen, kulmy, grilu apod., dále drobné popáleniny vzniklé třením, je-li dítě např. vlečeno po koberci, popáleniny úst od horké potravy, která byla dítěti násilím vpravena do úst, popáleniny od vřící vody (opařeniny),
  • odmrštění, odhození dítěte, kdy často dochází k úderu dítěte o stěnu nebo podlahu, smýkání dítětem ze schodů, proti stěně, nábytku apod., sražení dítěte na zem,
  • přinucení dítěte stát nebo sedět v nepohodlné pozicinebo na místě, které v něm vyvolává strach (ve sklepě apod.),
  • svazování a připoutávání dítěte, (stopy od provazu či kabelu bývají patrné především na zápěstí a v okolí kotníků),
  • škrcení (zůstávají stopy po provazu na krku, tzv. strangulační rýha)
  • dušení,
  • silné třesení, zejména u malých dětí (syndrom třeseného dítěte, o kterém bude řeč níže),
  • odpírání spánku nebo potravy za trest,
  • uvádění dítěte do situací, kdy je nuceno za trest podstoupit nějaké fyzické utrpení,
  • otravy jedy a chemikáliemi,
  • podávání alkoholu a drog.

 

Při tělesném týrání aktivní povahy dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkcí. Lékaři popisují poranění

- zjevná (otevřená) - rány (tj. porušení kůže, sliznice nebo povrchu některého orgánu): patří sem různé oděrky, dále rány řezné, sečné, bodné, tržné, zhmožděné, rány kousnutím a střelné; dále nitrooční krvácení (např. po úderu do oka), popáleniny, apod.;

- skrytá - zavřená (např. otřesy mozku, míchy, pohmožděniny, modřiny, vytrhávání vlasů, kousnutí, poranění svalu, šlach, nervů, cév, kloubů, zlomeniny, nitrobřišních orgánů: tupým úderem může být způsobeno roztržení jater, sleziny, žaludku..., apod.), (Dunovský et al., 1995).

Pro vychovatele by měly být alarmující příznaky, které signalizují fyzické týrání:

  • poranění nebo popáleniny na kůži dítěte nevysvětlitelného původu, zvláště vyskytují-li se opakovaně,
  • nepravděpodobná zdůvodnění těchto poranění dítětem, či o ně pečující dospělou osobou,
  • nechuť dítěte o těchto poraněních hovořit,
  • lysiny, pohmožděniny apod.,
  • neochota dítěte odhalovat tělo (v teplých dnech), strach ze svlékání (před hodinou tělocviku),
  • škrábance, vyražený nebo ulomený zub, natržený ušní boltec, opakované zlomeniny, často spontánně zhojené, poranění měkkých částí dutiny ústní apod.,

a také nápadné změny v chování (projevující se u všech forem násilí na dítěti):

  • strach z rodičů, neochota a rozladěnost před návratem domů,
  • sklony k sebetrýznění,
  • agresivita vůči ostatním,
  • útěky z domova, záškoláctví,
  • náhle zhoršený školní prospěch,
  • náhlá ztráta kamarádů (sociální izolace),
  • obtíže v sociální komunikaci, vyhýbavé chování,
  • snížené sebehodnocení dítěte,
  • zvýšená úzkostnost dítěte, vznik iracionálního strachu a obav bez zjevné negativní předcházející zkušenosti,
  • enuréza (pomočování), enkopréza (neudržení stolice).

(Elliottová, 1997; Vaníčková, 2004)


Někteří rodiče se fyzického násilí dopouštějí v afektu; dítě tak „funguje" jako hromosvod pro jejich vnitřní napětí a prožívaný stres. Jindy je násilí uplatňováno v souvislosti s nekázní dítěte: používají tělesných trestů jako výchovného prostředku. Avšak dítě bývá trestáno i „preventivně" (pro případ, že bude zase zlobit) nebo představuje jakýsi náhradní objekt, kdy je trestáno za prohřešky svých mladších sourozenců („Jsi starší, máš mít rozum").

Hranice mezi tělesným trestáním a týráním dítěte je poněkud nejednoznačná a její vymezování je poměrně choulostivá záležitost. Nicméně odborníci z výboru pro práva dětí OSN pro jasnější operaci s pojmy vydefinovali tento rozdíl následovně: tělesné trestání dětí se stává tělesným týráním tehdy,je-li trest prováděn za pomoci předmětů (vařečka, řemen, vodítko na psa atd.), nebo na citlivou část těla (hlava, bříško, oblast pohlavních orgánů, dlaně a plosky nohou) nebo když po ranách zůstávají na těle stopy , např. otoky, modřiny, škrábance (Vaníčková, 1994).

V jiném pohledu jsou tělesné tresty ztotožňovány s tělesným týráním, resp. jsou považovány za jednu z forem týrání (zákaz jejich používání např. v Norsku).

Postoj k tělesným trestům se liší nejen v závislosti na historickém vývoji (tvrdá výchova a vraždy postižených dětí v antické Spartě apod.), ale také na kultuře. Zatímco v ČR jsou tělesné tresty považovány za adekvátní výchovný prostředek (stejně jako v mnohých evropských, asijských či afrických státech), tak ve skandinávských zemích, Rakousku, Německu apod., jsou formálně zakázány a morálně odsuzovány (srov. Dunovský, 1995).

Iniciativu ke změně postojů společnosti k používání tělesných trestů vyvíjí např. Rada Evropy i řada neziskových organizací a odborníků.



(pozn. Použijeme-li v těchto textech pojmu tělesné týrání, budeme pod tímto pojmem rozumět také hrubé a opakované tělesné trestání dětí, neboť hlaním tématem zde je negativní dopad násilí na psychiku dítěte.)

E. Vaníčková (2004) pak cituje představitele britské a švédské organizace EPOCH-Worldwide a Save the Children-Radda Barnen, kteří tělesný trest popsali jako úmyslné či záměrné způsobení bolesti atakem na tělo pro kázeňský přestupek.

V našich podmínkách patří k nejčastěji používaným fyzickým trestům: facka, pohlavek, výprask rukou, výprask předmětem, kopanec, ždercha do zad, rána, rána pravítkem nebo ukazovátkem, odhození, třesení, praštění hlavou o zeď, štípání, tahání až vytrhávání vlasů, kroucení ušním boltcem, údery knihou nebo jiným předmětem do hlavy, kostičky (pevný stisk týlu, nadloktí), burák (prudké přejetí palcem po zadní straně krku), škrcení, cvrnkání do ucha, přehození přes stůl (lavici), stoj na hanbě v předpažení, klečení, kliky a dřepy, kroucení ruky, píchání špendlíkem, přivazování ke stolu nebo stromu, svazování končetin, sypání pepře na ruce, zalepování úst leukoplastí, ponořování rukou do horké nebo ledové vody.

 

Syndrom třeseného dítěte

Necitlivé zacházení s malými dětmi může vést k poruchám jejich dalšího vývoje. Pojem syndrom třeseného dítěte (angl. Shaken Baby Syndrome) označuje souhrn zdravotních potíží, které bývají způsobeny prudkým třesením a cloumáním s kojencem nebo malým dítětem. Poprvé byl popsán na počátku sedmdesátých let lékařem J. Caffeym.

Nešetrné třesení může mít za následek poruchy sání nebo polykání, zhoršení nebo ztrátu sluchu nebo zraku, záchvatová onemocnění, poškození mozku (které může vést k mentální retardaci, poruchám řeči nebo učení), autismus, kognitivní poruchy a poruchy chování, paralýzu, nebo dokonce smrt. Dětská hlava a krk jsou mimořádně zranitelné z toho důvodu, že hlava je velká a krční svaly jsou ještě slabé. Dětský mozek a cévy jsou navíc velmi křehké a třesení, škubání a prudké trhání způsobí hyperflexi a hyperextenzi krčních svalů s vážnými následky. Pachatelem takového způsobu tělesného násilí bývá nejčastěji muž, manžel nebo partner matky (Palmer, 1998). Bylo-li s dítětem třeseno nebo existuje-li podezření, že s ním bylo třeseno, je důležité toto sdělit neprodleně lékaři.


U dětí postižené syndromem jsou charakteristické některé příznaky:

skelný (tupý) pohled; křeče; dráždivost; nehybné zornice, zhoršené vidění; záchvaty; spavost, neaktivita; potíže s dýcháním; zvracení; dušení; hlava je zcela natočena na jednu stranu; otékání, puchnutí hlavy (zvětšení); krvácení na sítnici oka; krvácení do mozku (subdurální hematom).

Neutuchající hlasitý pláč dítěte dokáže vyvést z míry každého dospělého. Je však důležité ovládnout se a nepodléhat afektu.

Netřeste a necloumejte dítětem! S. Palmer (1998) radí: Pokud jste podráždění, dítě raději vůbec neberte do rukou. Přestaňte: uložte dítě na bezpečné místo (do postýlky). Uklidněte se (odejděte do vedlejší místnosti, na chvilku si pusťte hudbu...). Poté, co jste se uklidnili, pokuste se dítěti pomoci .

Platí, že první roky života dítěte jsou důležité pro jeho další pozitivní tělesný a duševní vývoj. Disciplína ve výchově začíná fungovat až tehdy, když jsou děti dostatečně staré na to, aby ji pochopily. Požadovat kázeň u malých dětí je nejen neefektivní, ale také nezdravé. Malé děti nepotřebují disciplínu!




Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy)

Zvláštní formu fyzického zneužívání dětí představuje Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy). Jeho název je odvozen od jména německého barona von Münchhausena (u nás zvaného barona Prášila), známého chorobného lháře a fantasty. Münchhausenův syndrom jako takový spočívá ve vymýšlení či zveličování příznaků tělesného či duševního onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Takový člověk bývá též označován jako „nemocniční tulák".

Existují však případy, kdy tyto aspekty dospělý (většinou matka) přenáší na své dítě. V této souvislosti se hovoří o syndromu by proxy (angl. v zastoupení), neboť iniciátory podvodů není pacient sám, nýbrž jiná osoba. Tuto specifickou formu týrání dětí popsal v sedmdesátých letech britský lékař R. Meadow. Jde tedy o závažnou psychickou poruchu rodiče, který trpí utkvělou představou, že jeho dítě je nemocné, a snaží se o tom přesvědčit i lékaře. Dítě je opakovaně vyšetřováno a léčeno pro nemoc, kterou nemá. Rodič si u lékaře vymýšlí nejrůznější příznaky nemoci a onemocnění, poškozuje vzorky krve, moči a jiných materiálů tak, aby vyzněly patologicky a také může přímo poškozovat dítě pro věrnější simulaci onemocnění. Na základě dosavadních poznatků byly stanoveny tři stupně závažnosti Münchhausenova syndromu v zastoupení. Na nejnižším stupni rodiče jen přehnaně fabulují a falšují některé lékařské dokumenty. Při druhém stupni závažnosti rodič zasahuje například do výkalů dítěte a přidává krev do jeho moči nebo do zvratků. Ve třetím stupni je riziko úmrtí dítěte nejvyšší. V tomto stadiu se rodič zmocní samotného těla dítěte, zasahuje do něj lékařskými nástroji (např. katetry, infuze) nebo jej přímo ohrozí a způsobí smrt udušením či otravou. Motivací dospělého pro týrání dítěte mohou být obdiv jeho osoby coby zodpovědného a starostlivého pečovatele, kontakt a pozornost zdravotníků, upřímná lítost okolí, výhody v podobě sociálních dávek.

Jak bylo naznačeno, typickým pachatelem tohoto způsobu týrání je biologická matka (odhaduje se, že v 95% případů). Jsou to ženy, které byly samy obětí syndromu nebo přinejmenším trpí hypochondrií. Často pocházejí ze zdravotnického prostředí nebo mají dostatek znalostí na to, aby dokázaly oklamat i odborný personál. Chce být obdivována pro své dokonalé mateřství, své dítě považuje za vzácný poklad a domnívá se, že pouze v rukou lékaře bude její potomek v bezpečí.

Dosud jsme hovořili o fyzickém týrání aktivní povahy. Negativní dopady na vývoj dítěte má však také zanedbávání péče o dítě.



Pasivní fyzické týrání


Pasivním fyzickým týráním (zanedbáváním) se rozumí nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dítěte. Jde o úmyslné, ale i neúmyslné nepečování o dítě, jedná se také o opomenutí v péči o dítě či nepochopení rodičovské role. (nezralost rodičů nebo rodiče se závažnou psychickou poruchou). Dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech, nejvážnějším důsledkem zanedbávání je zpustnutí dítěte, v krajním případě jeho smrt.


Přední český pediatr J. Dunovský (1995) vymezuje formy pasivního fyzického týrání:

- Nedostatek zdravotní péče. Jedná se o vědomé a nevědomé odmítání preventivní a léčebné péče. Nevědomé odmítání zdravotní péče vzniká z nepochopení a neporozumění vážnosti zdravotního stavu dítěte a ohrožení jeho života. Do této skupiny patří i případy, kdy dospělí způsobí dítěti nějakou újmu, bojí se následků, doufají ve spontánní uzdravení dítěte a tím mu prakticky odpírají první pomoc. Patří sem i případy, kdy rodiče nezabezpečují dítěti kvalitní hygienickou péči.

- Nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany. Ohroženými dětmi jsou děti bezprostředně trpící chudobou svých rodičů či děti bez domova, které o něj přišly z příčin objektivních (přírodní katastrofa, válka, emigrace, úmrtí, apod.) nebo subjektivních (útěk, izolace aj.).

- Porucha v prospívání dítěte neorganického původu. V našich podmínkách se vyskytuje spíše výjimečně, např. v extrémně chudých či sociálně nepřizpůsobivých rodinách (např. rodiny bez přístřeší). Jde o poruchu vzniklou z nedostatečné výživy jak po stránce kvantitativní tak pro stránce kvalitativní. Projevuje se výraznou podváhou, různými hypovitaminózami (závažný nedostatek důležitých vitamínů). V nejtěžších případech dochází k zastavení růstu dítěte.

- Vykořisťování dětí. Jedná se o nucení dětí k žebrání a zneužívání dětí jako levné pracovní síly (děti přistěhovalců, uprchlíků, dětská práce např. v Číně).



K příznakům tělesného zanedbávání dítěte lze zahrnout:

  • nevhodné oblečení dítěte (neadekvátní pro dané roční období nebo oblečení, jenž působí dítěti nepohodlí tím , že je příliš malé nebo příliš velké),
  • únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu,
  • nedostatečná osobní hygiena ( dítě nemá osvojená základní hygienická pravidla),
  • poruchy řeči,
  • poruchy příjmu potravy,
  • dítě má trvale hlad; podávání potravy o nízké nutriční hodnotě a jednostranné podávání stravy po nepřiměřeně dlouhou dobu (dítě se dožaduje jenom jednoho druhu jídla); nedostatek teplé stravy,
  • zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem kde se nacházejí např. odpadky, exkrementy, plíseň, nedostatečné vytápění, místo na spaní je špinavé a chladné, nebo lůžko zcela chybí,
  • nedostatek patřičné lékařské péče (důsledkem jsou poruchy růstu, vývoje, retardace a nerovnoměrný psychomotorický vývoj dítěte, neléčené zdravotní problémy dítěte),
  • chronické útěky z domova,
  • vnitřní nutkání kekrádežím nebo sběru odložených věcí,
  • časté jsou situace, kdy je dítě nuceno převzít odpovědnost za péči o své sourozence a další děti,
  • ponechávání dítěte v domácnostibez dozoru dospělého, pobyt dítěte na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru např. automobilu a nevyzvednutí dítěte po zavírací době kolektivního zařízení jako jsou školky a školní družiny, chodí pozdě do školy nebo za školu,
  • nedostatečné sociální dovednosti, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plachost, lhostejnost, obdiv k radikálním politickým a náboženských hnutím, apod.,
  • dítě je depresivní, uzavřené, apatické,
  • agresivita vůči ostatním, destruktivní chování,
  • neurotické návyky (kouše si nehty, vlasy, houpá se), sebedestruktivní tendence, snížená sebeúcta.

Některé z těchto podmínek se mohou občas vyskytovat v každé domácnosti. O zanedbávání péče o dítě lze hovořit tehdy, vyskytuje-li se více těchto faktorů po delší dobu.




Je důležité vědět, že pro dospělého neexistuje žádný dobrý důvod, aby dítěti nebo dospívajícímu ubližoval či ho zanedbával. Neexistuje žádný dobrý důvod pro to, aby bylo ohroženo zdraví nebo blaho dítěte.

 

 

autor textu: Mgr. Jitka Hubáčková

zdroj: www.zkola.cz

Poslední aktualizace: Barbora bělíková, srpen 2017.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
 
 
 
 
 
 
 
3
4
5
6
7
8
9
 
 
 
 
 
 
 
10
11
12
13
14
15
16
 
 
 
 
 
 
 
17
18
19
20
21
22
23
 
 
 
 
 
 
 
24
25
26
27
28
29
30