Rady pro rodiče záškoláků

Volali Vám ze školy s tím, že Vaše dítě v ní už týden nebylo?

Černá můra každého rodiče je zjištění, že jeho dítě chodí za školu a on o tom neví. Co dělat, když tato skutečnot nastane?

V první řadě je třeba se uklidnit, uvědomit si, že dítě zůstává dítětem, rodič rodičem. Nezáleží na tom, jaký způsobem se to rodič dozví, důležité je si uvědomit, že vše má svůj důvod a vše má své řešení.

Pokud se tuto informaci rodič dozví od školy, nemá smyl nic zapírat a vymýšlet si omluvy, proč jeho dítě neodrazilo do školy. Ničemu tím nepomůže, jen bude riskovat, že se to stane znovu. Důležité je spolupracovat, nezapírat a zjišťovat. Jak dlouho absence trvá? Věděl o ní někdo? Jednání na rovinu a okamžitá schůzka s výchovným poradcem školy a třídním učitelem je tím správným krokem.

Další metodou je zjištění informace od dítěte. I pro něj je to stresující situace, často hned pozná, že vše prasklo. Paradoxně v provalení často samo doufá. Ukončí to totiž jeho bludný kruh, kdy nešlo do školy jednou, podruhé a najednou možná neví, jak do školy jít a jak vysvětlit svou nepřítomnost.

Při jednání s dítětem je vhodné vžít se do jeho situace, jak se cítí. Nemá smysl mu nadávat a vyčítat. Rodičovskou povinností je dítě podpořit v tom, že je sice situace vážná, ale jde řešit.  A proto je důležité, aby se dítě svěřilo s tím, co se vlastně stalo. Pokud tak udělá, je vhodné ho ocenit a dát najevo, že je to problém, který se už nesmí opakovat. Současně tímto je detektivní úloha rodiče považována za ukončenou.

Nyní je důležitá spolupráce se školou. Pokud se jedná o závažnější problém, lze si požádat o pomoc odborníka – psychologa, orgán sociálně-právní ochrany dítěte.

 

 

Pomoc pro rodiče v kostce

  • Zjistěte důvody (přetíženost, vliv party, vztah k učiteli, postavení ve třídě).
  • Jasně dítěti řekněte, že je to něco, co se nesmí opakovat.
  • Podpořte dítě v tom, aby vám řeklo, co se stalo, a oceňte ho.
  • Jednejte co nejdříve se školou, domluvte si osobní schůzku.
  • Nastavte si se školou preventivní pravidla (kontrola omluvenek, častější kontakt se školou).
  • Pokud je dítě přetížené, snižte jeho zátěž a vypracujte s ním denní rozvrh učení.
  • Nezakrývejte pravdu a spolupracujte se všemi institucemi, buďte upřímní.
  • Pokud zjistíte, že se jedná o hlubší problém, nebojte se obrátit na odborníky, kteří vám pomohou situaci dále řešit.
  • Ujistěte se, že jste po celou dobu rodiče, ale koukáte se na věc i dětskýma očima.
  • Nezapomeňte, že to, co se stalo, má svoji příčinu.
  • Nebojte se dítěti říct o tom, co to ve vás vyvolalo.
  • Neptejte se dokola, zachovejte pravidlo jednou a dost.
 
 
10 mylných představ o záškoláctví
 
 

1) Záškoláci jsou především děti líné, kterým vyhovuje zahálčivý způsob života.

Skutečnost: Záškoláci jsou naopak často fyzicky zruční a pracovití, jsou však citově nejistí a mají zkušenost se školní neúspěšností.

 

2) Hlavním důvodem záškoláctví je nezájem žáků o vzdělávání.

Skutečnost: Výzkumy ukazují, že nezájem o vyučování je až na druhém místě z uváděných zdrojů. Téměř každý třetí záškolák však uvádí jako důvod strach z nesplněných školních povinností.


3) Záškoláctví má především skupinový charakter a je spojeno s touláním venku.

Skutečnost: 5x častěji tráví záškoláci čas doma než venku nebo ve městě. Přibližně asi jen šestina záškoláků tráví svůj čas s kamarády.

 

4) Nám se to nemůže stát.

Skutečnost: Záškoláctví se může objevit v každé rodině, i v té „dobré“!

 

5) Záškoláctví se dramatizuje, bylo tu vždy.

Skutečnost: Záškoláctví tu bylo, ale za poslední roky se zvýšila tolerance vůči neplnění nejen školních povinností dětí, snížila se kontrola záškoláctví a stoupl počet neomluvených a omluvených hodin.

 

6) Záškoláctví je spojeno s nižším intelektem žáků.

Skutečnost: Pravda je, že nejnižší záškoláctví je na osmiletých gymnáziích, to je ale skupina s výraznou motivací vzdělávat se. Pokud jde o počet záškoláků, je nízké záškoláctví i ve speciálních základních školách, kde nároky odpovídají nejen schopnostem dětí, pozitivní hodnocení žáků totiž není založeno jen na školní výkonnosti.

 

7) Vina je především na záškolácích samých.

Skutečnost: Záškoláci pocházejí častěji z neúplných rodin a z rodin nefunkčních. Na tyto skutečnosti nemají záškoláci vliv. Jde často o emocionálně a sociálně narušené děti bez přiměřeného rodinného zázemí.

 

8) Záškoláctví se téměř vždy odhalí a je spojeno s „výchovnými“ opatřeními.

Skutečnost: Záškoláci mají poměrně často opačnou zkušenost. Každý dvanáctý uvádí, že se na jeho záškoláctví vůbec nepřišlo, a téměř každý třetí tvrdí, že se následně po neomluvené absenci nic nestalo.

 

9) Nejúčinnějším prostředkem při řešení záškoláctví je důsledná kontrola záškoláků a potrestání jejich záškoláctví.

Skutečnost: Ani samotná kontrola nebo dokonce samotné vodění dítěte do školy, ani samotný trest nebývají účinným řešením, protože nejsou zaměřeny na příčiny záškoláctví.

 

10) Škola dělá to, co může, řešit by to měli jiní (rodiče, děti, sociální pracovníci, policie).

Skutečnost: Někteří odborníci tvrdí, že až třetina záškoláctví souvisí přímo s klimatem ve škole, se způsobem jednání pedagogů se žáky a s neprofesionálním fungováním pedagogů. Na školní klima nemají vliv a nezmění ho ani policie, ani sociální pracovníci.     

 

Vložila: M. Kunstová, červen 2018

Zdroj: Proč chodí děti za školu? www.psychologie.cz, brožura NICM: Mít přehled: "Průvodce informačními a poradenskými službami pro mládež v ČR"

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
1
2
 
 
 
 
 
 
 
3
4
5
6
7
8
9
 
 
 
 
 
 
 
10
11
12
13
14
15
16
 
 
 
 
 
 
 
17
18
19
20
21
22
23
 
 
 
 
 
 
 
24
25
26
27
28
29
30
 
 
 
 
 
 
 
31
1
2
3
4
5
6